Teddy Boys, Mods a ti ostatní..

15. srpna 2008 v 0:01 | Mf Dnes |  Skinheads
Alternativní hnutí TEDDY BOYS A MODS
nabourala klid poválečné Británie způsobem, který je dnes prakticky nepředstavitelný
Když režisér Stanley Kubrick hledal vizuální podobu, která by příslušela gangu ultranásilníků kolem Alexe ve filmové adaptaci Burgessova románu Mechanický pomeranč, inspiroval se první britskou poválečnou subkulturou mládeže. Ta zprvu zaplnila ulice Londýna, posléze dalších míst Británie.
Převážně mladí muži s kořeny v dělnické třídě vysedávali v mléčných barech, kde z jukeboxů poslouchali novou americkou hudbu - rock'n'roll. Jenže na sobě měli obleky inspirované edwardiánskou Británií. Z tohoto mixu zdánlivě neslučitelných elementů, tedy z cizí, moderní, pobuřující hudby a z módy počátku dvacátého století, sestávala subkultura teddy boys. Chovali se divně a občas násilně, poslouchali hudbu protivící se jejich rodičům. Pro tuhle nastupující generaci nebyl styl otázkou svátečních příležitostí, nýbrž každodenní nutností zahrnující školu i práci. K subkultuře se hlásili také tím, že peníze byli ochotni utratit v některém z trendy obchodů na londýnské ulici Savile Row, kde nejlepší krejčí šili na míru. Oblíbili si tmavá saka se zdobnými límci a volnými kapsami, tkaničkové kravaty, vysoko posazené trubkovité kalhoty, z nichž vyčuhovaly barevně výrazné ponožky a semišové boty do špičky. Na vlasy patřila silná vrstva pomády tvarující výraznou patku.
Teddy boys se proti válkou ekonomicky zdecimované generaci zkrátka vymezovali konzumerismem a zájmem o moderní oblečení a importovanou hudbu. Vytvořili trh pro teenagery. Zakladatel birminghamského Centra pro současná kulturální studia, sociolog Richard Hoggart, dokonce v nostalgii po tradiční lidové kultuře Británie zvěstoval konec tradiční dělnické třídy; v hojně citovaném díle The Uses of Literacy se děsil doby, kdy nálevnu na rohu vystřídá mléčný bar s jukeboxem a pintu piva sklenice s koktejlem.
Hoši v akci s tyčí v ruce Jenže místo toho nastal konec teddy boys. Subkultura nejprve spíše módní se totiž začala politizovat pod vlivem myšlenek sira Oswalda Ernalda Mosleye, zakladatele Britské fašistické unie, kterou po druhé světové válce nahradila strana Union Movement. Podle Mosleye byli pro tradiční bílou dělnickou třídu, z níž většina teddy boys pocházela, největší hrozbou imigranti z Karibiku. Mosley hlásal: Británie musí zůstat bílá! Mezi teddy boys požadavek silně rezonoval. Mosleyova rétorika dokázala v subkultuře spojené stylem, původem a zvyky vyvolat sjednocující pocit ekonomického ohrožení.
Destruktivní výron nahromaděné energie se projevil 20. srpna 1958 v londýnské čtvrti Notting Hill. Nejprve skupinka mladíků slovně napadla jamajského muže, jenž se v metru hádal se svou ženou. Ta se proti rasistickým poznámkám ohradila. Následující den si na ni stejná parta počíhala. Začala po ženě házet kameny a lahve, kdosi ji přetáhl železnou tyčí přes záda. Policie zasáhla a Majbritt Morrisonové, tak se žena jmenovala, zachránila život. Jenže incident strhl další vlnu: ještě týž večer na čtyři sta násilníků, vesměs oháknutých ve stylu teddy boys, řičelo ulicemi a útočilo na přistěhovalce a jejich domy.
Nepokoje skončily 5. září 1958 velkým zatýkáním a exemplárními tresty, které zájem o subkulturu teddy boys zchladily. Již o rok později se ve čtvrti Notting Hill začal na konci srpna z piety pořádat (dnes proslulý) multikulturní karneval.
Přepólování Subkultura teddy boys se na britských ostrovech znovu objevila koncem sedmdesátých let; to už její původní příslušníci dosáhli věku rodičů. Idoly "druhé generace" teddy boys zůstávali Elvis Presley či James Dean, ale došlo na inovace: styl byl obohacen o výrazné barvy, o inspiraci glam rockem a populárním televizním seriálem Coronation Street. Původní nesnášenlivost k imigrantům teď vystřídalo vymezování se proti šokujícímu punku. Ze subkultury, která na konci padesátých let symbolizovala "úpadek Británie", se díky interpretačnímu překódování v médiích stal opak: kultura, která Británii zmítané nezkrotnými punky poskytuje naději a budoucnost. "Špatné" se v novém kontextu a ve změněné situaci stalo "správným".
Rocker, buran z venkova Dnešní optikou viděno: všechny subkultury mládeže se do té doby, než ulicemi začal bouřit punk, vymezovaly v podstatě konformně. Nárůstu popularity se na konci padesátých let těšil moderní jazz, jehož fanoušci se chtěli vyhranit vůči posluchačům toho tradičního, kterým začali říkat "trads". Sami sebe nazývali modernisty - "mods". Byli fascinováni na míru šitými obleky italského střihu, skútry značek Vespa či Lambretta (na ně si přidělávali množství zpětných zrcátek) a černou hudbou, která se do Británie dostávala jak s jamajskými imigranty, tak v produkci amerických vydavatelství zaměřených na r'n'b a soul (značky Motown či Tamla).
V písni My Generation definovala kapela The Who, ve své rané fázi mezi modernisty mimořádně oblíbená, hédonismus, jímž mods ovlivnili většinu nadcházejících subkultur: "Doufám, že zemřu dřív, než zestárnu." V písni Substitute zase zpívali, že se "narodili s plastovou lžičkou v puse". Manažer skupiny Pete Meaden definoval modismus: "Aforismus čistého žití za složitých podmínek."
Základní dynamikou subkultury se přitom stal kompromis - odstřihnout se od rodičů a vyjádřit vlastní autonomii, ale zároveň se hlásit ke kořenům a tradicím kultury rodičů. A samozřejmě taky si pořádně užívat života. Na večírcích, které si získaly oblibu především v městech na severu Anglie, rostla obliba amfetaminů. Urychlovací drogy pomáhaly tanečníkům udržet energii pro zběsilé tance připomínající pozdější breakdance. Dýdžejové hráli zapadlé nahrávky rychlého amerického melodického soulu, jemuž se podle míst, kde večírky dosahovaly největší intenzity a obliby, začalo přezdívat northern soul. Dexedrinem nabuzení mods neměli daleko k násilí; utkávaly se mezi sebou jednotlivé party, avšak za úhlavní nepřátele byli považováni rockeři, kteří vyznávali rock'n'roll a holdovali hlučným motorkám. Mods symbolizovali město, rockeři venkov. Zprávy o násilných střetech plnily noviny zejména v první půlce šedesátých let. Podobně jako dříve teddy boys, média nejprve obě skupiny předem odsuzovala, psala o morální panice šířící se napříč Británií. Později se ukázalo, že mnoho fotek bylo zřejmě naaranžováno, aby se zvýšil prodej.
Mods se pochopitelně vymezovali i proti hlavnímu proudu. Inspirace r'n'b v podání The Beatles či Rolling Stones pro ně byla nedostatečná a postrádali u nich autenticitu. Manažer The Beatles Brian Epstein přitom právě na průvodních znacích stylu mods v roce 1962 postavil kapele novou image. Tím však předznamenal konec zlaté éry celé této subkultury - i mods byli vstřebáni hlavním proudem. Jejich revival, již "neškodný", nastal s filmem Quadrophenia (1979, režie Franc Roddam), natočeným podle slavné desky The Who. V devadesátých letech se k odkazu mods přihlásili i zástupci dominantního britpopu Oasis či Blur, dnes z něj těží kapely jako Kaiser Chiefs.
Zdroj: web Mf Dnes (tu)
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Trojan Trojan | 15. srpna 2008 v 10:50 | Reagovat

Jen tam mohli přidat i Rude Boys

2 Vojtěch Vojtěch | E-mail | Web | 15. srpna 2008 v 13:14 | Reagovat

pro Trojan: to bude příště.. cca tipuju na konci prázdnin má vyjít pravda o Skinheads..

3 Trojan Trojan | 15. srpna 2008 v 19:31 | Reagovat

Tak na to už se těším jinak dík za připomenutí ja už se obával že to vyšlo.

4 Fífa Fífa | Web | 16. srpna 2008 v 19:00 | Reagovat

na mě moc dlouhej článek :-D

5 Kubas Kubas | 8. září 2008 v 2:43 | Reagovat

Hele...jen ycbh rád dodal, že dnešní indie rock...nebo vlastně britpop...je hodně retro mods..a třeba hlavně Babyshambles (který teda zrovna nejsou špatný z těch ostatních popin) vo tom i často spívaj:

Where all your skins and mod’

You get together

Make pretend

It’s 1969 forever

dobrej song...

DELIVERY

6 tommy tommy | E-mail | 12. srpna 2009 v 22:41 | Reagovat

we are the mods and we are sill alive!
remember us!

http://aukro.cz/item709811402_ben_sherman_stylovy_harrington_skins_mod_size_m.html

7 džejkob džejkob | 19. listopadu 2009 v 19:10 | Reagovat

Nejsou ňáký mods v Čechách? Chtělo by allnighter...
we are the mods

8 Johnny Mod Johnny Mod | 22. listopadu 2009 v 19:06 | Reagovat

Nooo to by zaujímalo aj mňa či sú v Česku alebo na Slovensku nejakí mods...

9 Babsi † Babsi † | Web | 27. prosince 2009 v 17:53 | Reagovat

[4]: Asi tak...

[8]: Podle mě určitě ne.

10 Kubas Kubas | 13. února 2010 v 15:55 | Reagovat

No mods jsou v podstatě chudý, co se oblíkaj jako bohatý elegáni ne? Takže stačí mít vkus na tenhle styl a je moďák na světě.

11 elvis elvis | 31. října 2010 v 9:02 | Reagovat

k tématu tady ...http://www.grada.cz/subkultury-mladeze_5683/kniha/katalog/

12 Johnny Johnny | E-mail | 24. ledna 2011 v 0:27 | Reagovat

rad by som sa porozprával s nejakym modom alebo aspon niekym kto sa o to viac zaujima :) mail

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama